neděle 13. listopadu 2016

Jeřáb popelavý a brandenburské mlhy 2. část


   Páteční ráno je zataženo jak se patří. Probouzím se do tepla pokoje a slyším, jak na okenní římsu dopadají dešťové kapky.. 
   "Tak to bychom měli", říkám si, když chystám ranní kávu a věci na ven. Než se nasnídám, už jen mrholí a místo, kam mám dnes namířeno za lovcem ze včerejška, je odsud vzdáleno asi šedesát kilometrů.


   Jsme domluveni až na dopoledne, takže si cestu užívám a vyhlížím kdejaké ptačisko v nejbližším okolí silnice, kam jen oko, popřípadě dalekohled dohlédne :-). Je tady překvapivě hodně vran šedých a krkavců velkých. Početná hejna drobných pěvců protahujou stromořadím u silnic a sem tam se na nebi objeví hejnko hus nebo jeřábů. Jsem tady správně, říkám si  a při jízdě odpovídám na sms z Čech ;-) ...
  Dostal jsem kdysi dávno dobrou radu-vidíš li na poli nebo hladině hejno labutí, podívej se na ně pořádně, můžou být mezi nimi třeba i "zpěvanky", zvláště v tomhle období. 
  Dalekohledem propátrávám hejno kousek po kousku, když kousek od něj zahlédnu pohyb. Nevěřím vlastním očím a otáčím auto, abych zajel na nedalekou polní cestu. Na řepkovém poli se pase a odpočívá asi třicítka dropů velkých! Popojíždím pomalu po panelce směrem k odpočívajícímu hejnu, ale je vidět, že jsou velmi ostražití a i při zdánlivém odpočinku je vždy několik párů očí "na stráži". Dělám i na tu dálku několik "pouze dokumentačních cvaků" a když vidím, že se parta dropů dává pomalu polem do pohybu, otáčím auto zpátky k silnici, nicméně bohatší o překrásný zážitek z úžasného a hlavně naprosto neplánovaného setkání...

 Jen dokument, že nekecám :-)

   Čas neúprosně běží a nemám rád zpoždění, zvlášť když na dotyčného zatím nemám žádný kontakt a tak se spoléhá na to, že platí včera domluvený čas a místo schůzky. Rychle ještě zastavuji na malém parkovišti, v jehož rohu se krčí malé, ale útulné občerstvení, kupuji si teplé housky se sekanou a jen tak tak dojíždím přesně na čas. 
   Chvíli si u aut jen tak povídáme a spřádáme plány, kam v tomhle nepříjemně mlhavém počasí vyrazit, abych se k jeřábům dostal alespoň o trošku blíž. Je vidět, že má, stejně jako téměř všichni lovci, trošku zkreslenou představu o vzdálenosti, ale to poměrně rychle napravujeme :-). Volíme kukuřičná pole v těsném sousedství malé vesničky. Po lesní a polní cestě dojíždíme do luk, z jedné strany lemovaných smíšenými lesy, z druhé strany jen pásem vysokého větrolamu, který tvoří vzrostlé listnáče a lískový podrost. Za ním už je ono pole, na kterém je zrovna teď okolo pěti set jeřábů a asi tisícovka hus.


   Zbývá už jen pár metrů a najednou jako by z louky před námi odstartovalo velké dopravní letadlo! To zase trenér orel prohání své svěřenkyně, mezi které se omylem přimotalo i pár desítek jeřábů. Rámus a podívaná jsou to neskutečné! Nejhorší na tom je, že odlétající ptáci nejen že splašili všechno v okolí asi kilometru, ale že, pokud usednou někde poblíž, bude to na dlouho a nebo odletí úplně pryč. Opět mrholí a já usedám vedle Uweho pod větve okrajových lísek. Jako šedé tečky na zeleném plátně malíře pana Vojtka se rýsuje parta jeřábů tak na kilometr od nás na okraji rákosového ostrůvku. Škoda, že tam teď nejsme, ale člověk prostě nemůže mít všechno... 


  
   I tady odtud se po nějaké chvíli jeřábi zvedají a s spolu s nimi se dává do nepříjemného deště... Rozhoduji se ještě počkat, Uwe je na pobyt venku zvyklý a jako lovec dokáže být i velmi trpělivý. Skvělá kombinace :-) 
  Jeřábi se zatočili nad lesem a pomalu se vrací dešťovým nebem zpátky. Najednou kousek od nás do mokrého strniště usedá mladý jeřáb a píská. Oba rodiče se k němu z hejna vrací a dosedají kousek od něho. Rychle dělám několik snímků a ptáci už opět míří do vzduchu.


   Mám radost z jeřábů blíž než na několik set metrů, ale už dál čekat nebudeme. Mokro se pomalounku vkrádá pod teplé prádlo, které mi dnes opravdu přislo vhod. Pomalu se dáváme na cestu k autům a plánujeme co dál. V plánu máme ještě několik míst včetně večerního pozorování jeřábů, kteří si blízké jezero vybrali za své nocoviště. Odněkud se ozvalo podivné zamručení, to jako by se někde na blízku protahoval medvěd. S hrůzou zjišťujeme, že se to ozývá můj žaludek, zvyklý na pravidelný přísun potravy :-). 


   Ještě než se vydáme ukojit bručícího medvěda, ukazuje mi Uwe jedno velmi zajímavé místo, kde by podle něj mohli být jeřábi, ale právě tam v dešti odpočívá ležící srna. Jsme potichu, abychom ji zbytečně nevyplašili a po pár snímcích se stejnou cestou vracíme zase zpátky k autům, kdy nám udělal velkou radost pěkně vybarvený ťuhýk šedý...


   Turecké bistro voní kebabem a je v něm příjemné teplo, člověk by tady vydržel, ale na kraj pomalu začíná padat soumrak a tak chvatně balíme, ještě v cukrárně naproti kupujeme zaručeně pravý "Sachr dort" na večerní sledování jeřábů a míříme k pozorovatelně u jezera. 
   Z rákosí se ozývá sýkořice vousatá, chřástal vodní a vodní hladinu křížují poklady jako je ostralka štíhlá či parta lžičáků pestrých v doprovodu spousty hus a volavek bílých. A jeřábi už míří na nocoviště. Jsou přesní jako hodinky :-) . První ptáci přilétají ještě za světla, aby se přesvědčili, že je místo jejich budoucího spánku naprosto v pořádku. V případě, že by se jim cokoli nezdálo, svým voláním upozorní všechny jeřáby v okolí  a celé nocoviště se stěhuje jinam.


  Čas si krátíme povídáním o revíru, který má zhruba 1. 000 hektarů a je jich na to šest a třeba i o tom, jak tuhle pozorovatelnu postavili z peněz, jež na ochranu jeřábů v Německu věnuje společnost, která má jeřába dokonce i ve znaku - ano uhádli jste, je to všem dobře známá letecká společnost Lufthansa...
   Konečně nadešel čas, kdy na mělkou vodu jezera přilétají jednotlivé rodinky i celá hejna jeřábů, aby zde v bezpečí před divokými prasaty a liškami přečkali další noc svého života. 
   Pojďte se společně podívat na malé video, jak to v takové jeřábí ložnici vypadá ;-)



   Loučím se s úžasným celodenním průvodcem Kai-Uwem, slibujeme si, že se nevidíme naposledy a pozdě večer, po výborném jídle a horké sprše, pořád vidím a slyším ta nekonečná hejna jeřábů a jako někdo před spaním počítá ovečky, já dneska  "deset, sto, tisíc, dva ... ;-)
  
  

2 komentáře:

  1. Honzo paráda. Pěkně jsem si početl a inspirovalo mě to. A to video jsem shlédnul celé - jako bych tam byl.
    Zdeněk Souček

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Zdenku,
    jsem moc rad, ze se Ti clanek libi. Doufam, ze brzy napisu i ten treti dil a ze se zase brzy za jeraby nekam vypravim, par typu by yblo ;-)
    Honza

    OdpovědětVymazat