pátek 26. října 2018

Afrika (na) podruhé 3

 

 Mám rád ptáky, zvláště ráno, kdy se rodí nový den a oni jeden po druhém začínají se svým každodenním koncertem. Připomíná mi to klip na Youtube, kdy na chodníku kdesi v Rakousku začal jeden muzikant hrát tuším na housle a po chvíli se odkudsi počali objevovat postupně
další a další muzikanti se svými nástroji, až byl nakonec celý orchestr pěkně pohromadě a skladba krásně vynikla. ☺
   To je případ i dnešního prvního rána našeho afrického putování. Je půl šesté, kdy se ozval první muzikant. Své sólo nehrál dlouho a tak k němu po chvilce přiletěl žlutý ptáček s černou hlavou, nekterý z místních snovačů, což je stejný šikula na motání ze stébel jako náš moudivláček nebo nějaká jiná zručná motalinka ☺.
  Vyšel jsem na balkon pokoje a kochal se ranním Kigali. Dole na terasu kousek ode mne přiletěl ,,uhap,, což v překladu znamená univerzální hnědý africký pták, kterých je všude kolem plno ...
  Po snídani balíme a po vyřízení ještě posledních formalit projíždíme čistým hlavním městem Kigali. Obdivujeme jeho moderní vzhled a na Afriku úžasný klid a pocit bezpečí.  Rwanda o své dobré jméno přišla hlavně díky genocidě, z jejíž následků se vzpamatovávala po řadu let. Když jsme komukoliv řekli, že jedeme právě sem, jen nevěřícně nebo s obavami kroutil hlavou. Dnes mohu říct, že je Rwanda opravdu klidnou a velmi rychle se rozvíjející zemí a že není důvod se tu bát .



   Cestu nám s přestávkami znepříjemňují vítr a prudký déšť a naopak zpříjemní dobré pivo na jedné ze zastávek kdesi na půli tří a půl hodiny trvající cestě do městečka Ruhengeri kde se ubytováváme v hotelu s příznačným jménem Gorillas volcanoes hotel . 


   Po velmi dobrém trochu pozdním obědě vyrážíme do muzea Diany Fossey, které je jen kousek od našeho hotelu. Velmi pěkně připravená a udržovaná expozice pečlivě dokumentuje život této americké bojovnice za práva goril na život v horách, které na muzeum dohlížejí  ze vzdálenosti co by opravdu jen kamenem dohodil. Celý svět zná příběh trochu podivínsky smýšlející ženy, která svůj výzkum i život  zasvětila gorilám a až snad trochu fanatický názor ji dovedl k předčasné a tragické smrti v místech, která tak milovala... 


   Člověk si tady uvědomí mnohem silněji, že fanatismus v jaké koliv podobě či formě sebou nikdy nenese nic dobrého, ať už se na to díváme z jaké chceme strany... Zcela zbytečně tak vyhasl život nadané vědkyně ve věku 53 let.
   Podvečer zahalil blízké vulkány do mlhy a ukryl tak Dianin hrob, kde odpočívá společně se svými nejbližšími gorilami, do ticha pralesa. 

1 komentář: