Stránky

úterý 22. ledna 2019

Afrika (na) podruhé 5


    ... aneb jak se dělá gorila.

   Asi si myslíte, že jsem se v té mé dočasné nemoci zbláznil, ale věřte, že ne. Trápí mne "jen trochu" ledviny a to se při troše vůle a nesmírné péči dr. Holečka nechá zvládnout. A tak...
  

... se pojďme společně v krátkosti podívat, jak vzniká z obyčejného a nevzhledného kousku dřeva budoucí ozdoba pracovního stolu, obývací stěny, či malý přívěšek na klíče.
   Když jsem toho chlapíka s mačetou v ruce viděl poprvé, bláhově jsem si myslel, že chystá dřevo do kamen, ale při bližším zkoumání jsem zjistil, že ten špalík smysluplně opracovává.


  Chvíli jsem ho z povzdálí pozoroval a přemýšlel, co z toho asi bude. Zanedlouho vzal ten na hrubo opracovaný polotovar a hodil ho do křesla blízko němu sedícímu muži a jal se s mačetou sekat do dalšího, u nohou ležícího kousku dřeva. 
  Bílé cosi zmizelo v mužově klíně téměř ukryto před lidskými zraky a bylo vidět jen v rytmu míhající se konec něčeho, co zdánlivě připomínalo dláto.
  


    Muž se však po chvíli zvedl a s dřevem v dlani zmizel v chatrči za svými zády. Na světlo boží, jak se říká, přinesl už hotový, na černo natřený a krásný kousek, symbolizující kraj, ve kterém žije a položil ho k ostatním hotovým výrobkům na skrovně vyhlížející krámek u cesty, která vede do nitra národního parku, kam každodenně míří ti, jež chtějí vidět tyhle vzácné tvory z nejvzácnějších na živo a na vlastní oči.
   Co mne překvapilo, byl fakt, že každý ze suvenýrů měl na sobě malou značku. Je to podle toho, kdo právě ten daný kousek vyrobil a ten pak z prodeje dostane svůj díl. Proto kolem stánků neustále někdo byl a nabízel, jednak kvůli prodeji a jak jsme záhy zjistili, i kvůli kontrole. 


    Podobných stánků, stolečků i jen tak na pestrobarevné dece na zemi rozprostřených suvenýrů je jak ve Rwandě tak i v Ugandě nespočítaně. Některé kousky jsou vyloženě kýče lákající turistu k zaručeně jisté koupi, některé v sobě nesou cosi, co se dá bez nadsázky nazvat vdechnutou duší.
   

   A několik těch druhých se mnou jelo domů a dnes už některé z nich dělají (doufám) radost svému majiteli :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat