sedím tady v kabině kamionu a dívám se na Tvoji fotku kdesi z parku, kdys fotil cosi, co Tě
Foto z Marcelova profilu na Facebooku
tenkrát hrozně zaujalo a o čem jsi pak moc hezky vyprávěl ...Kolikrát jsem už bral do ruky telefon, že Ti konečně zavolám a domluvíme se na to slíbené pivo kdesi v hospodě na Smíchově a povykládáme o našich cestách, kdo kdy a kam zase příště ...
Taky si tady teď v mejlu čtu Tvůj dopis, který jsi mi napsal až dlouho po Tvém návratu z Rumunska a věř mi, že se to nečte hezky ani teď po létech...
Zpráva o tom, že teď už se sejdeme jenom ,,tam nahoře,, mne hluboce zasáhla a strašně překvapila, člověk by takhle neměl odcházet.
Můj milý Marceli, vyfoť mi tam, kde teď jsi, něco hezkého, to Ty umíš a až se tam nahoře sejdeme, tak mi to zase všechno ukážeš jo?
Tak pod modrou oblohou můj milý Máco, nikdy na Tebe nezapomenu.
Honza
Žádné komentáře:
Okomentovat