sobota 17. dubna 2021

Až v nouzi poznáš přítele ...

 


   ... praví jedno staré moudré české přísloví a mně nezbývá nic jiného, než mu dát zapravdu ...
    Jako statisíce dalších, tak i nás nakonec přece jen dostihla noční můra jménem Covid. Marušku horečky a špatné dýchání o týden dříve než mne, mne pak ale s o to větší intenzitou. Byli jsme oba rádi, že jsme se doplazili na wc, zatopit a nebo přiložit v krbovkách, něco málo sníst a zase vyčerpáním padnout zpátky do postele.
   Člověk měl najednou spoustu času o všem přemýšlet, protože nic jiného dělat stejně nešlo a tak si v plné síle uvědomil, jak neskutečná je v tomto okamžiku pomoc zvenčí nebo byť jen upřímně myšlena nabídka pomoci.
   A tak tady a teď děkujeme s Maruškou úplně VŠEM, kdo nám v této nelehké chvíli pomohli ať už nákupem, nanošeným dřevem do chodby, uvařeným jídlem, nezištně dovezenými léky hned a bez odkladu, aby nám mohli pomoci, každodenními telefonáty či smskami s dotazem, jak nám je a přáním brzkého uzdravení nebo jinou pomocí. 
   Také na tomto místě nesmíme zapomenout ,,poděkovat,, těm, kteří nám ukázali, jak to k nám mají doopravdy nastavené a my už dnes víme, jak se podle toho máme zařídit.
   
   Tenhle příspěvek není o focení,  ale opravdový život přece není jen o tom focení, nemám pravdu? ☺
   Krásné, konečně snad už doopravdy přicházející jaro vám všem a ještě jednou naše veliké DÍKY!!!
   Vaši Honza a Maruška 
PS: příště už zase o focení,  slibuju ☺