Krásný pozdrav z Delty

    Je pátek 27. srpna 2021 odpoledne a já cosi kutím u nás na zahradě pod domem. Krásné počasí a lehký vánek dělají ten čas ještě příjemnější. 

   Najednou zaslehnu důvěrně známé švitoření vlh. Zahrada je v ten okamžik plná drzích špačků a moje první domněnka je, že se hlas vlh naučil některý z těch kropenatých loupežníků. Pomalu dojdu mezi jabloně a hrušky obalené chutnými plody a bedlivě poslouchám, odkud to vlží volání jde. Zdá se mi však,  že ptačí hlasy jdou odněkud mimo zahradu.

   V ten moment mi padnou oči na dráty elektrického vedení u cesty, která vede do místních ovocných sadů. A na drátech tam jako vlaštovek sedí opravdu několik vlh pestrých!! Letím domů pro foťák a burcuju odpočívající Marušku. ,, jsou tu vlhy, jsou tu vlhy! ,, volám na ni už zase v běhu s teleobjektivem v ruce. Než ke mně Maruška pomalu došla, zahlédla již jen odlétající hejnko kamsi do ovocného sadu... Bylo jich celkem devět.     O náš krásný zážitek se dělím ve zprávě s kamarádem  Mirkem Žižkou a oba se shodujeme, že když my jsme letos nebyli dole v Deltě, přinesly nám vlhy pozdrav tamodtud ony. 

   Ať už to bylo jakkoliv, bylo to překrásné zpestření jednoho letošního letního dne ☺...

Podvečer v zahradě

    

    Miluji ten kouzelný okamžik, kdy na kraj kolem domu i zahradu pomalu padá soumrak. Všechno se chystá ke spánku, jen slavík

Až v nouzi poznáš přítele ...

 

   ... praví jedno staré moudré české přísloví a mně nezbývá nic jiného, než mu dát zapravdu ...

    Jako statisíce dalších, tak i nás nakonec přece jen dostihla noční můra jménem Covid. Marušku horečky a špatné dýchání o týden dříve než mne, mne pak ale s o to větší intenzitou. Byli jsme oba rádi, že jsme se doplazili na wc, zatopit a nebo přiložit v krbovkách, něco málo sníst a zase vyčerpáním padnout zpátky do postele.

   Člověk měl najednou spoustu času o všem přemýšlet, protože nic jiného dělat stejně nešlo a tak si v plné síle uvědomil, jak neskutečná je v tomto okamžiku pomoc zvenčí nebo byť jen upřímně myšlena nabídka pomoci.

   A tak tady a teď děkujeme s Maruškou úplně VŠEM, kdo nám v této nelehké chvíli pomohli ať už nákupem, nanošeným dřevem do chodby, uvařeným jídlem, nezištně dovezenými léky hned a bez odkladu, aby nám mohli pomoci, každodenními telefonáty či smskami s dotazem, jak nám je a přáním brzkého uzdravení nebo jinou pomocí. 

   Také na tomto místě nesmíme zapomenout ,,poděkovat,, těm, kteří nám ukázali, jak to k nám mají doopravdy nastavené a my už dnes víme, jak se podle toho máme zařídit.

   

   Tenhle příspěvek není o focení,  ale opravdový život přece není jen o tom focení, nemám pravdu? ☺

   Krásné, konečně snad už doopravdy přicházející jaro vám všem a ještě jednou naše veliké DÍKY!!!

   Vaši Honza a Maruška 

PS: příště už zase o focení,  slibuju ☺