Příspěvek číslo 100 :-)

    Stovka, je to málo nebo hodně? Záleží na tom, o co se jedná. Sto let je pěkná řádka, sto příspěvků na webíku, který funguje už ,,x,, let, nic moc, řekl bych. 

   Slibovat, že se zlepším, to by zavánělo nečím, co budu těžko plnit, ale přesto bych rád, aby tyto stránky zase žily a hlavně, aby se sem lidi znovu a rádi vraceli. 

   Byli jsme v naší milované Deltě, na Helgolandu i třeba jen u nás doma na zahradě a disk na počítači máme plný nezpracovaných fotek, které čekají, až přijde jejich čas, v hlavě  tisíce vzpomínek i myšlenek,  i recenzi na zajímavou knihu, co jsme si dovezli z Rumunska... 

    Snad v zimě za dlouhých večerů, kdy nebudu mít tolik práce venku.

Mějte skvělý čas a vraťte se,  jsem a budu tady pro vás i nadále.

Váš Honza Veber 

Nová kniha o fotografování přírody je na světě!

    Naposledy jsem na svých stránkách psal upoutávku už pěknou řádku let zpátky, jednalo se tehdy o knihu o ptácích Polska, která je opravdu velmi vydařenou publikací, kterou jistě ocení všichni milovníci ptactva a na své si jistě přijdou i fotografové přírody, protože je doplněna o spoustu nádherných fotografií ptáků žijících na území našich severních sousedů.

   Tentokrát zůstaneme v domácích luzích a hájích a to doslova, neboť knižní prvotina z pera (vlastně klávesnice) našeho kamaráda Honzy Štěpničky, pochází až na vyjímky z české přírody.

   Je psána velmi chytlavou formou a myslím si, že by rozhodně neměla chybět v žádné knihovně fotografa, který to s fotografováním volně žijících živočichů a rostlin myslí vážně. Navíc je u každé z rovné stovky (!) pečlivě vybraných fotografií uveden exif a doprovodné poznámky, takže se každý může ještě  mnohému přiučit z toho nelehkého fotografického řemesla fotografa přírody.

   Je úžasný, že v tomhle případě Zoner press vsadil na správnou kartu a sáhl ve svém výběru nové knižní publikace po člověku s ryzím vztahem k přírodě a pokorou nejen ke všemu, co se dostane před jeho objektiv.

   Honzu znám již pěknou řádku let a je mi ctí si jeho knihou listovat, začíst se do jeho vyprávění a s úžasem se dívat na tu pestrobarevnou krásu jeho fotografií.

   Možná na někoho z vás vykoukne z obalu vánočního dárku, pro někoho to může být typ na trochu opožděný dárek pod stromeček, ale tím výčet možností, jak touto úžasnou knihou někoho obdarovat, rozhodně nekončí, jsou ještě narozeniny a v neposlední řadě i možnost někoho obdarovat jen tak - z lásky...

  My s Maruškou Ti Honzíku moc děkujeme za knížku i za krásné věnování, knížce přejeme, ať se dobře prodává a těšíme se na další naše společná setkání, třeba už zase konečně v naší milované Deltě ;-)

   

Krásný pozdrav z Delty

    Je pátek 27. srpna 2021 odpoledne a já cosi kutím u nás na zahradě pod domem. Krásné počasí a lehký vánek dělají ten čas ještě příjemnější. 

   Najednou zaslehnu důvěrně známé švitoření vlh. Zahrada je v ten okamžik plná drzích špačků a moje první domněnka je, že se hlas vlh naučil některý z těch kropenatých loupežníků. Pomalu dojdu mezi jabloně a hrušky obalené chutnými plody a bedlivě poslouchám, odkud to vlží volání jde. Zdá se mi však,  že ptačí hlasy jdou odněkud mimo zahradu.

   V ten moment mi padnou oči na dráty elektrického vedení u cesty, která vede do místních ovocných sadů. A na drátech tam jako vlaštovek sedí opravdu několik vlh pestrých!! Letím domů pro foťák a burcuju odpočívající Marušku. ,, jsou tu vlhy, jsou tu vlhy! ,, volám na ni už zase v běhu s teleobjektivem v ruce. Než ke mně Maruška pomalu došla, zahlédla již jen odlétající hejnko kamsi do ovocného sadu... Bylo jich celkem devět.     O náš krásný zážitek se dělím ve zprávě s kamarádem  Mirkem Žižkou a oba se shodujeme, že když my jsme letos nebyli dole v Deltě, přinesly nám vlhy pozdrav tamodtud ony. 

   Ať už to bylo jakkoliv, bylo to překrásné zpestření jednoho letošního letního dne ☺...