úterý 16. ledna 2024

Když se řekne Hamburger Hallig...


   Když se řekne Hamburger Hallig, každého asi napadne, že se určitě jedná o nové překvapení známého řetězce s rychlým občerstvením strýčka Sama. Ale samá voda přátelé, kdepak.
   Je to přírodní rezervace, ležící na samém okraji pevniny a Severního moře, bohatá na desítky ptačích druhů vázaných na přímořskou vegetaci. Stejně tak rozmanitá je zdejší, na první pohled skromná flóra. V dáli vidíme siluety několika celoročně obydlených samot.

Ale našim hlavním cílem dnes nejsou ani všudy přítomní černobílí krasavci s červeným nosem, ústřičníci velcí, ani na téměř na každém sloupku posedávající vodouši rudonozí, či nespočetná hejna racků nad mořskou hladinou, avšak místo na téměř úplném konci poloostrova v těsném sousedství pečlivě udržovaného stavení, které dělá opravdu čest zdejší typické architektuře.

 

Ano, z fotografií už jste určitě uhodli, že cílem výpravy je zdejší oplozovací stanice včelích matek, známá svou bohatou historií jak po celém Německu, tak i za hranicemi. 
Za chvilku přijíždí náš dnešní průvodce. Abychom byli zcela přesní, průvodkyně. Usměvavá mladá žena Bettina Melchior, známá především na Instagramu jako ,,BettysBienen,, 🤗
Dáváme si společně kávu a pod příjemně stínícím slunečníkem si začínáme povídat o místním kraji, lidech, přírodě, a hlavně o včelách a oplozovací stanici.
Oplozovací stanice zde vznikla hned v následujících letech po skončení druhé světové války a funguje s malými vylepšeními a změnami až do současnosti. V okolí zhruba pěti až šesti kilometrů nikdo nechová žádná jiná včelstva. Ta ,,trubčí“ se sem na sezónu dováží. Po celou tuto dobu se intenzivně přikrmují a po skončení chovného období se zase odvážejí zpět.
Věnují se zde linii Sklenár. Pro potřeby včelařů nejen z okolí, ale z celého Německa, tady trubci z přivezených šesti chovných včelstev každoročně oplodní na dvě stovky matek. Na oplozovací stanici je na třicet chovných úlků, z nichž každý ukrývá čtyři prosklené sekce opatřené vždy malým česnem s výletovým otvorem na jinou světovou stranu. 



Pohled na malou louku s roztroušenými barevnými ,,domky“ připomíná venkovská stavení rozesetá po stráni široko daleko.

Chovná sezóna je krátká: začíná od konce května do začátku června a matky se zde oplodňují pouze ve dvou cyklech, neboť kvůli neustálému větru, který tady vane, trvá oplozovací proces mnohem déle než na klidném místě ,,na pevnině“. 

Z prvního cyklu si většinu matek nechávají místní, okolní a spřátelení včelař. Do druhého cyklu posílají své standardizované oplozovací sekce, osazené včelami a neoplozenou mladou matkou, bez jakéhokoliv trubce, včelaři z celého Německa. Cena za jednu sekci v oplozovacím úlku je 7 €. Lze si zde koupit také oplozenou matku, její cena je přibližně 70 €.



Betty ochotně jeden z úlků otevírá a my vidíme sekce jednoho z včelařů až z Bavorska.

,,Největším problémem je tady zcela určitě vítr,“ říká mladá včelařka, která včelám a včelaření dává veškerý svůj volný čas. Bydlí nedaleko, a tak to sem na stanici má co by kamenem dohodil.
Sama chová na dvacet vlastních včelstev. Občas jí s prací kolem včel pomáhá manžel, ale jinak zvládá vše sama. Její další vášní je sociální síť Instagram, kde svědomitě buduje svůj profil a téměř každý den přidává nějaký nový příspěvek. Spolu s dalšími německými včelařkami vytvořily zajímavé uskupení Instaimkerin, s nímž pořádají zajímavá setkání, navštěvují včelařské provozy či prodejny, účastní se celonárodních včelařských výstav konaných v Německu.

Ale aby to celé naše dnešní povídání nebylo jen o včelách, máme pro vás i pár dalších zajímavostí.


Sezónní restaurace v těsném sousedství oplozovací stanice 


Cestou k oplozovací stanici nemůžete minout překrásnou terénní stanici Nabu, německé organizace na ochranu ptáků, ze které je úžasný výhled!


Jedním z nejhojnějších ptáků je zde vodouš rudonohý a celý náš ,,bird list,, z tohoto tak velmi zajímavého místa najdete na eBird ...

Pomalu nastal čas se rozloučit. Odcházíme s pozváním Betty k nám do Čech a vydáváme se na cestu domů. Přímořský vítr nám otevřenými okny přináší do auta volání vodoušů rudonohých a svěží vzduch, smíchaný s čímsi podivným. Jó, málem bychom zapomněli, to pečlivě udržované stavení hned vedle stanice je sezónní restaurace, kde neskutečně výborně vaří! Tak zase někdy odněkud příště.

Pokud by jste se chtěli podívat na webové stránky Betty, zde je její webová adresa.


Vaši Honza a Maruška 

Žádné komentáře:

Okomentovat