Když se řekne Hamburger Hallig, každého asi napadne, že se určitě jedná o nové překvapení známého řetězce s rychlým občerstvením strýčka Sama. Ale samá voda přátelé, kdepak.
Je to přírodní rezervace, ležící na samém okraji pevniny a Severního moře, bohatá na desítky ptačích druhů vázaných na přímořskou vegetaci. Stejně tak rozmanitá je zdejší, na první pohled skromná flóra. V dáli vidíme siluety několika celoročně obydlených samot.
Ale našim hlavním cílem dnes nejsou ani všudy přítomní černobílí krasavci s červeným nosem, ústřičníci velcí, ani na téměř na každém sloupku posedávající vodouši rudonozí, či nespočetná hejna racků nad mořskou hladinou, avšak místo na téměř úplném konci poloostrova v těsném sousedství pečlivě udržovaného stavení, které dělá opravdu čest zdejší typické architektuře.
Ano, z fotografií už jste určitě uhodli, že cílem výpravy je zdejší oplozovací stanice včelích matek, známá svou bohatou historií jak po celém Německu, tak i za hranicemi.
Za chvilku přijíždí náš dnešní průvodce. Abychom byli zcela přesní, průvodkyně. Usměvavá mladá žena Bettina Melchior, známá především na Instagramu jako ,,BettysBienen,, 🤗
Dáváme si společně kávu a pod příjemně stínícím slunečníkem si začínáme povídat o místním kraji, lidech, přírodě, a hlavně o včelách a oplozovací stanici.
Oplozovací stanice zde vznikla hned v následujících letech po skončení druhé světové války a funguje s malými vylepšeními a změnami až do současnosti. V okolí zhruba pěti až šesti kilometrů nikdo nechová žádná jiná včelstva. Ta ,,trubčí“ se sem na sezónu dováží. Po celou tuto dobu se intenzivně přikrmují a po skončení chovného období se zase odvážejí zpět.
Věnují se zde linii Sklenár. Pro potřeby včelařů nejen z okolí, ale z celého Německa, tady trubci z přivezených šesti chovných včelstev každoročně oplodní na dvě stovky matek. Na oplozovací stanici je na třicet chovných úlků, z nichž každý ukrývá čtyři prosklené sekce opatřené vždy malým česnem s výletovým otvorem na jinou světovou stranu.
Pohled na malou louku s roztroušenými barevnými ,,domky“ připomíná venkovská stavení rozesetá po stráni široko daleko.
Chovná sezóna je krátká: začíná od konce května do začátku června a matky se zde oplodňují pouze ve dvou cyklech, neboť kvůli neustálému větru, který tady vane, trvá oplozovací proces mnohem déle než na klidném místě ,,na pevnině“.
Z prvního cyklu si většinu matek nechávají místní, okolní a spřátelení včelař. Do druhého cyklu posílají své standardizované oplozovací sekce, osazené včelami a neoplozenou mladou matkou, bez jakéhokoliv trubce, včelaři z celého Německa. Cena za jednu sekci v oplozovacím úlku je 7 €. Lze si zde koupit také oplozenou matku, její cena je přibližně 70 €.
Betty ochotně jeden z úlků otevírá a my vidíme sekce jednoho z včelařů až z Bavorska.
,,Největším problémem je tady zcela určitě vítr,“ říká mladá včelařka, která včelám a včelaření dává veškerý svůj volný čas. Bydlí nedaleko, a tak to sem na stanici má co by kamenem dohodil.
Sama chová na dvacet vlastních včelstev. Občas jí s prací kolem včel pomáhá manžel, ale jinak zvládá vše sama. Její další vášní je sociální síť Instagram, kde svědomitě buduje svůj profil a téměř každý den přidává nějaký nový příspěvek. Spolu s dalšími německými včelařkami vytvořily zajímavé uskupení Instaimkerin, s nímž pořádají zajímavá setkání, navštěvují včelařské provozy či prodejny, účastní se celonárodních včelařských výstav konaných v Německu.
Ale aby to celé naše dnešní povídání nebylo jen o včelách, máme pro vás i pár dalších zajímavostí.
Sezónní restaurace v těsném sousedství oplozovací stanice
Cestou k oplozovací stanici nemůžete minout překrásnou terénní stanici Nabu, německé organizace na ochranu ptáků, ze které je úžasný výhled!
Pomalu nastal čas se rozloučit. Odcházíme s pozváním Betty k nám do Čech a vydáváme se na cestu domů. Přímořský vítr nám otevřenými okny přináší do auta volání vodoušů rudonohých a svěží vzduch, smíchaný s čímsi podivným. Jó, málem bychom zapomněli, to pečlivě udržované stavení hned vedle stanice je sezónní restaurace, kde neskutečně výborně vaří! Tak zase někdy odněkud příště.
Vaši Honza a Maruška
Žádné komentáře:
Okomentovat