pondělí 15. října 2018

Afrika (na) podruhé 2.




 Pondělí je od brzkého rána ve znamení prvního Malarone, poslední kontroly zabaleného batohu a velkých přesunů, nejdříve ze Zbraslavi na ruzyňské letiště a odtud v půl sedmé do holandského Amsterdamu.
  Na letišti se scházíme s ostatními
účastníky našeho druhého afrického putování Markem Ždánským a kluky Čechovými. Jsme tedy komplet  a můžeme v klidu vyrazit k prvnímu dnešnímu odbavení.
 Boeing 737 společnosti KLM zamával svými křídly ještě potemnělé Praze přesně na čas, nechal pod sebou blikající kolony aut, které z té výšky vypadaly jako obrovský koberec s tisícovkami rozsypaných zapálených lampiček, obloukem se zaletěl podívat nad majestatný Hazimburg a vydal se již pomalu blednoucím nebem vstříc metropoli země dřeváků, tulipánů, výborného sýra a větrných mlýnů.
  Než bys řekl,,švec,, a snědl podávaný sendvič s vždy výbornou kávou, dosedáme na runwey ,,shipholu,, a rolujeme směrem k odbavovací hale tohoto rušného lidského mraveniště.



  Máme na přestup poměrně dost času a tak bereme za vděk jednou z mnoha otevřených letištních restaurací. Povídáme si, píšeme zprávy svým blízkým, od kterých na oplátku přichází přání šťastného letu, za sklem obdivujeme mohutnost korábů nebes, které takhle zblízka vypadají ještě mohutnější a upíjíme z přineseného pití.
  Taky sleduju to neskutečné lidské hemžení, proudy lidí se táhnou halami jako řeka, chvíli tečou z leva do prava a za chviličku zase naopak. Evropa se zde na té obrovské ploše v jediném okamžiku smíchá s Afrikou, Asií, do toho jako hurikán vletí kus Ameriky a po chvíli poklidné hladiny rozčeřila skupina australských klobouků.



  Uteklo to. Je čas se zase zvednout a projít dnešním poslední předletovou procedurou.  Otevřená hala se změnila v úzkou chodbu svažující se k trupu modrého ,,létajícího Holanďana,, který nás pouští do svých útrob.
 ,,Ladies and gentleman, welcome to board,, ozve se z reproduktorů nad hlavou krátce po půl jedenácté a to mohutné monstrum se dává nejen do pohybu po startovací dráze ale o několik málo minut později se s lehkostí a řevem zvedá a míří vzhůru do nebes, je nádherné počasí a viditelnost tak krásná jako by člověk koukal jen na mapu položenou na stole a hlavou mi prolétne hudba z Doktora od jezera hrochů.
  Teď už věřím, že do té Afriky skutečně letím ...

A jsme tady ...

2 komentáře:

  1. Krasne napsane tak si to tam uzite..pozdravuj Gorilky

    OdpovědětSmazat
  2. Krásně napsané,hezky si to užij ať máme co číst s pocitem,že jsme tam byli také:-D

    OdpovědětSmazat